Když Jaroslav Vrchlický (vlastním jménem Emil Frída) zemřel, psaly o něm noviny jako o králi české poezie, gigantické hoře v našem písemnictví a miláčkovi všech Múz. Desetitisíce lidí stály v hustých špalírech od Muzea až na Vyšehrad, kudy se ubíral zlatý pohřební vůz. Obyčejní lidé, delegace z měst a různých spolků, všichni stáli podél cesty. A přece
Villon mě zklamal. Ze školy si vybavuji pouze ono známé "Já u pramene jsem a žízní hynu", na jehož základš jsem čekala něco obsahově zajímavějšího než Baladu o tlusté Margot a nářky nad tím, jak kdo kdy Villonovi ukřivdil a co mu za to básník přeje. To mi v poezii opravdu vadí.
Na básnické soutěži, organizované princem, zvítězil Villon svou baladou „Je meurs de soif aupres de la fontaine" („Já u pramene jsem a žízní hynu"). Je možné, že vévoda převáděl některé z Františkových básní do svých vlastních rukopisů (např.
Martin Písařík se již po padesáté ocitl v kůži prvního prokletého básníka. Muzikálová podoba příběhu o slavném Francoisi Villonovi se stále těší z obrovské divácké úspěšnosti. Já, Francois Villon. Představení, které se v Divadle Na Jezerce poprvé odehrálo již v březnu 2012, má svým návštěvníkům stále co nabídnout. Komorní muzikál nespoléhá na
Univerzita výjimečných - Odveta: Joelle Charbonneau. Odveta je posledním dílem sci-fi série Univerzita výjimečných. Autorka si pro nás přichystala uzavření celého příběhu, a fanoušci se tak musí s touhle napínavou antiutopií oficiálně rozloučit. Tahle trilogie už je známá svými malými rozměry, ani závěrečný díl v tomto ohledu není výjimkou a rozkládá se
Balada, kterou Villon napsal léta Páně 1458 na námět, jejž u svého dvora v Blois určil vévoda Orleánský. Já u pramene jsem a žízní hynu; horký jak oheň, zuby drkotám; dlím v cizotě, kde mám svou domovinu; ač blízko krbu, zimnici přec mám; nahý jako červ, oděn jak prelát sám; směji se v pláči, doufám v zoufání;
. 376 197 247 16 73 70 333 26 142
françois villon já u pramene jsem a žízní hynu
